Středa
I když už je světlo, vůbec se nám nechce ze stanu. Fouká a chvilkama sprchne. Po snídani balíme a vydáváme se po červené na Faro de Fuencaliente.
Cesta vede pod San Antoniem směrem dolů na menší sopky, z nichž Teneguia bouchla naposledy roku 1971. Vnitřek sopky je mělký a tak jdeme po jejím obvodu a lezeme i dovnitř, průměr nebude větší než 30 metrů.
Cestička z černého písku lemovaná sopečnými krátery všech velikostí a tvarů končí u červenobílého majáku. Za majákem je pak restaurace a pod ní přímo u oceánu jsou políčka na těžbu soli. Zpracuje se tady ročně přes 600 tun.
Na oběd se vracíme do Fuencaliente a pak vyrážíme po červené stezce na vulkanickou trasu Refugio de Pilar. V tisíci metrech se ale žení čerti, je vichr a jdeme v bílých mracích. Ve dvě odpoledne už proto raději kempíme u grilovacího místa pod sopkou San Martín. Pečeme si na ohni chleba a chroupeme ho s mořskými plody a olivami. Škoda, že jsme si sem nevzali nějaký steak.