Brácha jezdí do Alp celý rok. Někdy sám, ale často s nějakou skupinkou přátel. Když mi na začátku října píše o možném společném víkendu v horách, souhlasím.
Zájezd plánuje celkem pro osm lidí. Cílem je národní park Gasäuse v rakouských Alpách, prý nic těžkého, bereme s sebou i psy. Pojedeme auty a budeme stanovat v kempu Forstgarten.
Kemp doporučuji, takhle v říjnu málo lidí, se psy bez problémů. Přijíždíme sem o půlnoci. Kemp má super zázemí, sprchy s teplou vodou nonstop, ohniště, cena na osobu 20 euro za dvě noci. Co nám tady trochu chybí je hospoda.
Takže se po příjezdu z Čech vyspíme ať můžeme ráno zavázat pohorky, nasnídat se a vyrazit.
Cesta začíná od silnice přes vyschlou řeku. Sledujeme inverzní mlhu a stoupáme k chatě Haindlkarhütte.
Od chaty Haindlkarhütte do sedla Peternscharte (2040 m.n.m.) počítejte se třemi problémy na cestě označené Peternpfad I-II.
Prvním jsou padající suť i velké kameny zhruba v 500 metrů dlouhém úseku, který zdoláváme skoro hodinu. Určitě na tento přechod potřebujete minimálně helmu a dobrou obuv, vyhýbejte se zvětralým skalním útvarům a nevylézejte na ně. Pozor na možnost svalení kamenů kamzíkem.
Hned nad tímto suťovištěm se nachází druhý problém a to je kolmá stěna. Poprvé zvažujeme návrat. Ve stěně naštěstí nacházíme klikatou cestu a dokážeme přes ni přesunout i společnými silami naše psy, víceméně jdou zatím po svých. Dalo by se mluvit o lezení o obtížnosti 1.
Výš se nachází nádherné výhledy a scenérie.
Přejdeme členitý skalní masiv po jeho hraně a dostáváme se těsně pod sedlo. Nad námi se ční nekolikasetmetrové dlouhé vápencové stěny. Kam dál? Nastává třetí problém. 200 metrů vysoká stěna s traverzi a přelezy, kterou musíme přejít.
Zvažujeme návrat podruhé, ale nechceme riskovat zranění v suťovišti. Tak vrtulník?
Brácha jde napřed a zjišťuje terén. Oba malé psy musíme zavřít do batohu. Tohle by nezvládli. Frenký možná jako jediný čtyřnohý hrdina vylézá horolezeckým terénem o obtížnosti 2, a to zhruba tři lanové délky až do sedla. My ostatní dvounožci hned za ním.
Po výstupu do sedla nastává silný euforický okamžik všech zúčastněných. Tohle už bylo za hranou. Nakonec bylo však snazší vylézt sem, než by bylo se vracet. Doporučuji horolezecké vybavení, pro případ nepřízně počasí se navázat na lano, cesta je místy zajištěna skobami.
K Hesshütte vede pěkný nenáročný sestup.
Cestou od Hessovy chaty se začíná smrákat. Postupně padá stín na celý les. Mírným terénem přicházíme k Vodopádové ferratě.
Rovina končí a jakoby se pod námi ulomila zem, koukáme do tmavé rokle. Auta poblikávají hluboko dole na silnici, jsou až neskutečně daleko. Od kempu nás dělí asi 800 výškových metrů.
S čelovkami zdoláváme několik žebříků a strmých skalních bloků. Vše v lese. Podél vodopádu, jak jsme se nejvíc báli, naštěstí už ferrata není. Slézáme k třpytící se řece Enns.
Po třinácti hodinách a téměř 1900 metrovém převýšení se nacházíme zpátky v kempu.
Vybavte se lépe než my a zdolejte trasu po svém! Mapa zde.
Při cestě domů je nám odměnou zastávka u řeky Salzy a obří porce řízků o 200 km dál v pořádné české hospodě.
