Na přechod Českého lesa z jednoho konce na druhý tentokrát nebyl čas, ale taky jsme věděli, že ať to vezmeme jakýmkoliv směrem, bude to krásný. Nakonec se během dvou dnů trasa přizpůsobila sama podle našich kroků, aniž bychom ji nějak horečně plánovali.
V sobotu dopoledne vystupujeme v Domažlicích a vydáváme se přes náměstí směrem na poutní místo Vavřineček. Odtud je nádherný výhled na Šumavu. Dál pokračujeme parkem Zelenov kolem rybníků na Babylon. Na pár minut chytneme déšť, ale za chvíli je to zase na kraťasy. U Babylonu obědváme před strmým výstupem na Čerchov. Možností výstupu je více a my kombinujeme Vrbatovu a Plzeňskou cestu. Na Čerchově máme štěstí, nejen, že stihneme ještě těsně před zavíračkou objednávku nápojů v kiosku, navíc svítí sluníčko a od rozhledny jsou nádherné výhledy. Před šestou se to tady vylidní a na celém vrcholu sedíme úplně sami. Dolů se jde zvesela, míříme přes zříceninu myslivny ke Studánce. Tady potkáváme dědečka jako z pohádky, který nám při západu slunce vypráví o lesní zvěři, my si pečeme klobásy a když se pak děda vydá večer na prasata, zůstáváme ještě u ohně a tlacháme dokud nám nezačnou padat víčka.
Další den po sobě uklidíme tábořiště, uvaříme si ještě s dědou polívku a čaj a vydáme se přes Dlouhou skálu bukovými lesy na rozcestník Tři znaky, který stojí u německých hranic. Odtud pak dojdeme do České Kubice, kde zklamaně zjistíme, že hospůdka s vyhlídkovou terasou otevírá až v pět. Přesvědčíme tedy hlad, aby ještě počkal a Čertovo naučnou stezkou se propleteme podél Bystřice zpátky k Babylonu, kde hlad konečně zaženeme. Čas utíká tak rychle, že nám najednou jede večerní vlak. Rychle spolknu ještě jablečný závin a za chvíli už odjíždíme z nádraží směr domov.
Chceš-li se taky jen tak bezcílně probrouzdat Českým lesem, neplánuj nic a jen tak jdi. Nebo klikni sem a pozdravuj „našeho“ dědu od Studánky (čundráky má rád).
