Úterý
Poslední dny před odjezdem jsme trávili úplně jinak, než bylo v plánu. Chtěla jsem sedět nad mapou s lahví vína v ruce a diskutovat kam, kudy, jak a proč. Místo toho jsem v pátek odpadla a celý víkend proležela v posteli. Martin si to mezitím pojal po svém, seděl v hospodě a nabízel moji letenku kamarádům :-D. V neděli se mu ale asi zželelo té malé osoby, co tohle vymyslela a přinesl pytel pomerančů a citrónů. Nalil mi do čaje rum a odešel venčit psy, kteří od pátku brečeli na zápraží. Tím mi pomohl tak moc, že jsem v pondělí vyskočila z postele a byla zdravá.
Pak jsme přehodnocovali jízdenky od FlixBusu na pondělní večer, dojeli bychom s nimi totiž na letiště v úterý ve dvě ráno a check in by byl až o 9 hodin později. Místo toho jsem našla, kde nechat stát auto a domluvili jsme se, že pojedeme sami.
Takže dnes vstáváme v půl třetí ráno. Jsme asi tak zblblý, jakobychom nespali vůbec. Na hranicích s Německem nás chytá sněhová vánice, ale i tak přijíždíme strašně brzy a na letišti jsme o pět hodin dříve.
Berlínské letiště Schönefeld nemá nic jako odpočívací místo ani nic jako místo, kde se dá najíst, leda by někdo chtěl housku za 5 Eur. Venkovní kryté parkoviště stojí 130 Eur za každý započatý týden, takže cenově asi tak. Výhodou je právě jízda zeleným FlixBusem, který parkuje přímo u vchodu.
Berlín letiště Schönefeld – parkování zdarma
My jsme zvolili cestu autem a parkujeme zdarma zde. Pokud by nás chtěl někdo následovat, dávejte si pozor na přibývající cedule se zákazem stání.
Po odbavení nás teprve čeká ta část letiště na kterou jsme zvyklí z Čech – bary, restaurace a drahý parfémy. Zasedáme teda do „irskýho“ pubu, já na Guinesse, Martin zkouší nějakou berlínskou pivní odrůdu. Chvíli na to se nám otevírá brána a tak se mačkáme v davu až ke svým sedadlům. Brzo vzlítáme v bílo oranžovým boingu nad hustou peřinu mraků.
Přílet na Kanárské ostrovy
Pět hodin v letadle je vyčerpávajících – spíme, čteme si, posloucháme hudbu a mluvíme o blbostech. Po čtvrté odpoledne letadlo pomalu klesá až vidíme pod oparem mraků hladinu oceánu a pak i nejvyšší vrcholky La Palmy. Vidět je taky El Hierro a La Gomera. Letadlo se ještě chvilku různě natáčí a pak to švihne dolů na přistávací ranvej. Martin v tu chvíli vidí vpravo z okýnka delfína a já zas přibližující se bílé hranaté domečky a čtvercová políčka.
Vystupujeme asi do dvaceti stupňů, možná je i víc, ale těžko to jde posoudit. Přijde nám, že se příletem změnilo roční období na léto. Hotel nacházíme docela brzy, máme ho nějaké 3 kilometry od letiště. Je to nejlevnější dostupné ubytování v téhle blízkosti. Zvenku mě docela děsí odpadající omítka, ale uvnitř je to super. Máme vlastní obýváček a dokonce i kuchyňku, kam by mě Martin mohl zavřít za šoupačky.
Večer jdeme dolů k Playa Cancajos na víno a tapas.
