Vzali jsme si stan a spacáky a spoustu jídla s vidinou že přejdeme od Ostrýho hřeben podél hranic.
Vyrážíme v sobotu ráno vlakem na Hamry. Vlak dobýváme v lyžácích na nohou těsně ve vteřině odjezdu. Je bohužel tak přeplněný, že usedáme na batohy u spojnice vagónů. Posilňujeme se vánočkou a jako správní čeští turisti si pak zbytek cesty upíjíme z Gambrinusu v plechovce. Trasa je opět pohádková, bílé zasněžené hvozdy nás vítají v plné zimní kráse. Zhruba v polovině cesty se výstup začne stupňovat a musíme prošlapávat stopu, což je dost obtížné. Krátí se mi zásoba čaje a po vánočce jsme toho už moc nesnědli, takže nám pomaličku docházejí síly. A pak s náma na Ostrým začne lomcovat vánice zmrzlých krupiček sněhu, chata je zavřená a zasněžená po okna čerstvým prašanem. Nejde se k ní přes zamrzlé schody dostat na lyžích a tak si několikrát nabírám sníh do bot a promokávají mi postupně celé kalhoty. Tam nahoře v tom šedivém oblaku a na zmrzlé zemi to celé vypadá jako šílená noční můra. Při představě, že tam někde budeme spát je to všechno ještě šedivější. Tak to otáčíme a vracíme se na Hamry.
Na Statečku si vaříme polívku a počítáme čas do příjezdu vlaku do stanice. Z noční můry se už zase stává veselý a humorný příběh. S čelovkami pak na už téměř neovladatelných nohách sjíždím za Martinem do údolí k řece a vyšlapeme poslední kousek trasy na nádraží. Aby toho nebylo málo, na závěr výšlapu ztrácím talířek z hůlky, což je při výstupu v čerstvém sněhu taky velmi příjemná záležitost.
Šumavu jsem znala doteď jako mírumilovné pohoří, ale dnes mi trochu otevřela oči a dokázala, že ji nemáme podceňovat. Celkem jsme zvládli kolem 18 km a byli na nohou 7 hodin. Tu noc napadlo půl metru sněhu.
Poznámka: U železniční stanice sundejte pásy a dojeďte na lyžích po modré až k mostu přes Úhlavu. U zastávky Hamry -bus je nutné pásy nasadit a kolem přístřešku Stateček se dostanete stále po modré až na chatu na Ostrým.
Mapa trasy zde.
