Pro tenhle výlet jsme si vybrali dopravu autem. Není to sice úplně nejpříjemnější cestování, ale nedostali bychom se tak snadno během tří dnů do míst, které jsme chtěli navštívit. Posouváme se sice po silnici směrem vpřed, ale přitom vlastně jedeme v čase zpátky. Naše auto couvá celým východním Slovenskem až na Ukrajinu.
| Dopravní prostředek | auto |
| Počet nocí | 3 |
| Cena na osobu | 3000 Kč |
Navštívená místa Slovensko / Ukrajina
- Spišské Tomášovce (Slovenský Raj)
- Spišský hrad
- Košice (Luník IX)
- Trebišov
- v.n. Zemplínska šírava
- NP Poloniny (v.n. Starina)
- Užhorod
- Mukačevo
- Velykyj Bereznyj
Hraniční přechod Vyšné Německé – Užhorod
V pátek ráno přijíždíme na hraniční přechod Vyšné Německé / Užhorod. Před námi stojí sotva 5 aut, přesto celý proces trvá téměř hodinu. Nejdřív si slovenská pohraniční stráž vezme naše cestovní pasy a malý technický průkaz a vyzvou mě, abych jim otevřela kufr od auta. Doklady si odnesou sebou a po chvíli nám je opět donesou. Zapisují si najeté kilometry a množství nafty v nádrži. Posuneme se ve frontě. Pak si někdo jiný přijde opět vzít doklady a vrátí nám je u závory, kde nás vpustí k ukrajinské stráži.
Tady se personál tváří trochu veseleji, ale prohlédnou auto o to důkladněji. Chtějí vědět, zda převážíme zbraně, drogy, tabák a alkohol. Namátkově šacují některé batohy a přihrádky v autě. Zapisují si najeté kilometry a množství nafty v nádrži. Následně dostaneme do pasu razítko a lístek s dalším razítkem, který při výjezdu odevzdáme jinému strážníkovi u závory.
Silnice se v tu ránu proměňuje na tankodrom. Zásadně nedoporučuji jezdit na Ukrajinu v autě se sníženým podvozkem nebo v autě, které opravdu milujete.
Užhorod, Mukačevo
Užhorodu se v různých cestopisech přezdívá také jako brána do Karpat. No neřekla bych, spíš brána do nejbližšího autoservisu. Tlumiče asi brzy odejdou do věčných lovišť.
Je to město plné zmrzliny a kaváren, stánků se suvenýry a jedním hlavním tržištěm. V řece Už stojí několik rybářů a nad nimi na mostě projíždí stará auta všech možných značek a autobusy ještě s dělenými čelními skly.
Na obhlídku se vydáváme taky do města Mukačevo. Z Užhorodu je to kousek a cesta sem není tak strašná. Jsme na Zakarpatské Ukrajině a čekáme v dálce nějaké hory. Ale ani v pozadí tohoto města se netyčí žádné očekávané scenérie. Obědváme tříchodové menu za 200 hřiven (cca 180 Kč).
Na závěr dne se přesouváme k hraničnímu přechodu Velykij Bereznyj. Chceme navštívit Národní park Poloniny.
Přejezd zpátky na Slovensko probíhá téměř totožně jako jeho opouštění. Krátká fronta, 45 minut na hranici a letmá prohlídka vozu. Dokonce se strážníkem vtipkujeme.
NP Poloniny (v.n. Starina)
Po vstupu na Východní Slovensko se rozkutálí kolem silnice kulaté kopečky jako bochánky chleba. Jsme v Národním Parku Poloniny a hledáme místo na přespání u vodní nádrže Starina.
Ranní procházka na vrcholek Gazdoráň nám rychle vyléčí všechny přeleženiny z auta. Je tady opravdu nádherně. Vyšlapat na vyhlídku stojí za to.
Zemplínska šírava
Už při cestě zpátky k autu je nám vedro a toužíme se někde vykoupat. Po cestě máme Zemplínskou šíravu a tak zajedeme na parkoviště a dáme si pár temp u přístaviště Hôrka. Tady se dá v kempu i občerstvit nebo se projít na Vinianskou stráň.
Trebišov
Zbytek dne oslavujeme svatbu mojí sestřenice v Trebišově, kde se narodila. Zažijeme si tak i půlnoční tanec v krojích a další den dostaneme na cestu bohatou výslužku.
Košice (Luník IX)
Jelikož výlet pojímáme jako cestu na východ, ne jen ve smyslu světových stran, je třeba zastavit se ještě na jednom místě. Košický Luník 9 je sídliště s největší hustotou romského obyvatelstva na Slovenku.
Je to zvláštní pocit, když projíždíme sídliště dokola. Romů tady žije podle posledních statistik kolem 5.000 – to je i kolem 12 osob na jeden byt. Bytovky byly vybudovány, aby mohly být odstraněny některé romské osady a jejich osadníci sem byli přestěhováni. Myšlenka, že by si člověk nového domova měl asi vážit, se zřejmě zastavila u příjezdové cesty. Odpadky, smrad, nemoci, dluhy za nájemné a energie ve výši několika milionů eur, to je vlastně dopad sociální pomoci. Co ale dál? Některé objekty již byly kvůli jejich narušení strženy a tak vznikají vedle sídliště nové nelegální osady.
Doporučuji sem nejezdit, sami jsme si neuměli odpovědět na otázku: Co když se nám při průjezdu sídliště stane něco s autem? Navíc oni zde žijí a určitě nejsou zvědaví na návštěvy s kamerami a fotoaparáty.
Spišský hrad
Největší slovenský hrad. Největší hradní zřícenina ve Střední Evropě. Národní kulturní památka zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO. Při průjezdu Slovenskem se monumentálně tyčí na kopečku nedaleko městečka Spišské Podhradie. Spišský hrad by měl být obdivován a navštěvován pro svůj historický význam.
A pak po vstupu do nádvoří přichází několik zklamání. Nejsme informováni o rozsáhlých rekonstrukcích v areálu a platíme plné vstupné i přesto, že různé části hradu nejsou přístupné. Na každém kroku máme pocit, že jde spíš o areál pro realizaci dětského dne a ne o hrad. Všude běhají malé děti se zapůjčenými kostýmy a mečíky a pomalovanými tvářemi. A to by nás ani tak nemrzelo, jako to, že většina oprav se na hrad z 13. století vůbec nehodí. Kdo vymyslel po celém hradu rozmístit ocelové zábradlí, můstky, schůdky a plechové přístřešky? No je tady ještě spousta práce a co zlepšovat.
Naše cesta končí tradiční nedělní kolonou na dálnici.
