Cestu Švýcarskem si užíváme. V okolí Furkapass je nekonečně nádherných výhledů. Večer přijíždíme do Saas-Fee, kde nás při vjezdu do města zastaví závora. Bohužel musíme přespat u velkého betonového monstra – čtyřpatrového parkoviště. Do Saas-Fee nelze vjet vlastním autem, podobně jako tomu je i v jiných městech v Alpách. Za přespání na parkovišti zaplatíme 15 franků, což je nejlevnější možné řešení.
Výstup na Mischabel Hut
- Výchozí bod: Saas-Fee
- Trasa: Saas-Fee – Mischabel Hut
- Časová náročnost výstup: 5,5h
- Prominence: 1518 vm ↗️
- Vzdálenost: 5,2 km
Ráno je nádherně. Strmě stoupáme směrem k Distelhornu, když se najednou Jarce rozlepí obě podrážky. Nepříjemnou situaci dokážeme nakonec dost zlehčit a nalézt jediné východisko, nákup nových pohorek v Saas-Fee. Já s Martinem odcházíme napřed. Po 1500 vm a zdolání skalnatého hřebene v mlze vylézáme na Mischabel Hut. Chata je postavená na skále a částečně ji podpírá lešení. Pojme skoro sto osob, které dokáže nakrmit a nechat je vyspat i odpočinout na lehátkách. Navíc je výborným výchozím bodem pro výstupy na Nadelhorn, Lenzspitze nebo Ulrichshorn.
Výstup na Nadelhorn 4327 m.n.m.
- Výchozí bod: Mischabel Hut
- Trasa: Mischabel Hut 3300m – ledovec Hohbalmgletcher – sedlo Windjoch 3850m – Nadelhorn 4327m
- Časová náročnost výstup: 5h a sestup: 3-4h
- Prominence: 935 vm ↗️↘️
- Vzdálenost: 6 km
Nejsme velký spáči, ale i tak si na režim Mischabelhütte zvykáme až druhý den. Stejně jako ostatní chaty postavené vysoko v horách je i tato uzpůsobena největším nadšencům. Budíček ve tři ráno není nic neobvyklého. K snídani chleba s marmeládou nebo mazacím sýrem či miska müsli zalitá mlékem. Žaludek není zvyklý tak brzy jíst a přesto do něj to jídlo všichni natlačí a než se vykodrcáme my, chata je už skoro prázdná. V pět ráno je ještě tma a nebe plné hvězd. Jsme poslední. Oba vrcholy jsou už ozářené čelovkami. My sledujeme východ slunce z ledovce, oni z vrcholu. To nám ale vůbec nevadí, nikdo nám nedýchá do zátylku, jsme tu sami.
Zpočátku cesta vede po skalnatém hřebínku, v místě, kde se skála stáčí doleva na Lenzspitze, pokračujeme rovně na ledovec. Tady se navážeme po cca 12 metrech od sebe na lano a ledovec přejdeme ostražitě s cepínem a mačkami. Trasa je vychozená a trhliny jsou viditelné.
Za svítání stoupáme ve strmém svahu do sedla Windjoch. Dále po hřebeni vlevo stále dobře viditelnou vychozenou cestou. Dva úseky obchází skálu, kde je nutné si dávat větší pozor. Pod vrcholem lze zvolit dvě varianty, buď zleva do skály, která je mírně lámavá, nebo pokračovat vpravo a nad sněhovým polem ostře doleva, kde lze úsek minimálně na dvou místech zajistit smycí. Lezení je v obtížnosti II.
Kolem vrcholového kříže není mnoho místa a tak odpočíváme těsně pod ním. Užíváme si výhledy na protější Weismies, Laginhorn, zleva Aletchhorn, za zády Dom a Materhorn, nádhera.
Sestup je stejnou trasou a ve dvě odpoledne padáme na terase chaty do lehátek. Prospíme se do večeře, kdy si slavnostně ve třech chodech ještě přidáváme pečenou zeleninu a maso. Večeře na Mischabel jsou výborné.
Ráno vypadneme opět za tmy. Ve čtyři snídáme a před pátou jsme na nástupovém hřebínku. Trasa je až do sedla Windjoch stejná.
Výstup na Ulrichshorn 3925 m.n.m. a přechod Balfrin Nordwestgrat
- Výchozí bod: Mischabel Hut
- Trasa: Mischabel Hut 3300m – ledovec Hohbalmgletcher – sedlo Windjoch 3850m – Ulrichshorn 3925m – ledovec Riedgletcher – Balfrin 3795m – Balfrin Nordwestgipfel 3783m – Gross Bigerhorn 3626m – Bordierhütte 2900m
- Časová náročnost: 12h
- Prominence: 882m ↗️ 1284m ↘️
- Vzdálenost: 7,8km
Ze sedla se stočíme vpravo na Ulrichshorn. Vyšlapaná cesta ve sněhu nám urychluje postup vpřed. Na vrcholu dokonce máme k dispozici lavičku. Kdo se sem s ní táhl?
Další kilometry jsou náročnější. Sestupujeme trhlinami potrhaným ledovcem Riedgletcher bez známek lidských stop. Vyfoukanými plochami prokličkujeme až pod skálu a mírným sněhovým polem vystoupáme na předskalí Balfrinu.
Z této jižní strany je výstup plný suti, dál jdeme bez maček po dobře značené trase až na vrchol. Na hřebeni je třeba nikam nescházet a pokračovat přímo. Takto se na chvíli Špelda s Jarkou dostanou do úzkých a musí slaňovat. My se naopak držíme v hřebeni zprava a slézáme mírným firnem. Obdobné pasáže míjíme až na cílový Bigerhorn. Vázat se nelze, každý musí za sebe. Pár exponovaných míst v obtížnosti II. a přechod plotny III.-IV. umocňuje nadmořská výška, lámavost skály a strmý spád. Vše bezpečně přejdeme. Potkáváme za den ještě tři jiné skupiny. Sestup k chatě je jednoduchý, ale pro kolena po celém dni dost namáhavý. Povzbudí nás zastavení s kozorožcem.
Na chatě pivko, večeře, karty a mizíme pod peřinou v samostatném lágru u chaty.
Sestup z Bordierhütte do Grächen / Sankt Niklaus
- Výchozí bod: Bordierhütte
- Trasa: Bordierhütte – Riedbach – Grächen
- Časová náročnost: 6h
- Prominence: 1152m ↘️ (1872m↘️)
- Vzdálenost: 9,5km (15km)
Nezbývá než opustit horské velikány. S batohem vzpomínek vyrážíme dolů. Cesta je nově přeznačená a oproti mapám vede až pod ledovec a přechází po mostku řeku Riedbach. Nádherně zeleným lesem, pěšinkou podél levády, křižujíc stékající řeky sejdeme až do malebného městečka Grächen. Objednáme si typické švýcarské Rösti.
Vzhledem k ceně městské dopravy odjíždí pro auto zpět do Saas-Fee jen Špelda s Jarkou a nechají nás na pár hodin o samotě. Autobusy z Grächen jezdí každou hodinu a až do Saas-Fee trvá jízda se dvěma přestupy dvě hodiny. My mezitím sejdeme až do Sankt Niklaus, kde si objednáme kafe a počkáme na ně.
Spíme na vyhlídce nad Grimselsee. Švýcaři mají na každém rohu parkoviště pro obytňáky a některá jsou zdarma. Nikdo neřeší, že si tady semtam někdo postaví i stan. Sledujeme hvězdy a pijeme víno.
Další den náš výlet končíme koupačkou v křišťálově modrém Lungerersee. Všechno nám vyšlo na jedničku, počasí, fyzička i skvělá společnost. Díky za druhou čtyřtisícovku a hodnotný vysokohorský přechod, horám zdar!
Chceš podpořit tento web a práci autora?
