Je začátek horkého léta a my plánujeme kam vyrazit na nácvik před Rumunskem. V pátek večer prezentuju u Martina asi pět návrhů, které jsem v práci vytiskla. Po několika minutové debatě ohledně délky trasy, vody po cestě a vzdálenosti od domova vítězí túra na Šumavě ze Železné Rudy do Sušice.
Brzo ráno nasedáme do vlaku i se třemi psy, takže spolehlivě zabíráme celé kupé a všichni usínáme. Probouzíme se těsně před stanicí Špičák.
Jsme docela hladoví a doufáme, že je někde poblíž nějaká večerka, ale pleteme se. Na nádraží zrovna naskladňují bufet, takže si kupujeme klobásy, chleba a pivo do petky. Vyrážíme přes Špičácké sedlo na Pancíř. Je to krásná trasa, kterou nám kazí jen lidi vezoucí se lanovkou. Na Pancířské rozhledně se ládujeme výbornou dršťkovkou a pak se jdeme na chvíli svalit do mechu.
Jedna z nejhezčích částí je pak kolem Zhůřského potoka, kde se rozprostírají louky a paseky.
K večeru hledáme místo na přespání. Podle mapy chceme dojít někam za půlku trasy a to je na kopci Kamenáč. Spíme pod širákem na louce pod lesem s výhledem na vesnici Kochánov. Psi leží okolo nás ze všech stran, zásadně nejsou ani v noci na vodítku a máme klid, že nás hlídají.
Druhý den procházíme farmářskou naučnou stezkou až do Petrovic u Sušice.
V Petrovicích obědváme, sluníčko paří a my už si přejeme být ve vlaku. Poslední část je dost zdlouhavá, jde se převážnou část po asfaltu a nikde není kousek stínu. Před Sušicí vcházíme do lesa, kde mi obří mravenci lezou do sandálů a koušou. Vlak nám jede až za hodinu a půl, takže skáčeme do Otavy a dáváme si ve vodáckém kempu pivko.