zdroj: mapy.cz
Brzy ráno přijíždíme autem do Plas, kde parkujeme na velkém parkovišti kousek od vyhlášeného Loveckého restaurantu Rudolf II. Tentokrát sebou máme jako oporu všechny čtyři štěkající obludy a tak je necháváme vyvenčit a stoupáme nahoru k vlakové stanici. V 6:38 nám přijíždí oranžový rychlík GW Train Regio. Je super, že jízdenky jde koupit jednoduše přes bránu PayPall a prokázat se jen kódem voucheru, za psy ale musíme zaplatit přímo ve vlaku. Místa na všechny s námi putující články je tady dost. Dokonce u sedaček nechybí zásuvky, kdybychom potřebovali něco ještě rychle nabít.
Vysedáme v Blatnu u Jesenice, s tím, že si chceme dokoupit nějaký pečivo, ale marně. Vlastně jak bude řečeno dál, po celou cestu se nedá nic nakoupit, takže doporučuju vzít si vše z domova.
Z Blatna vede červená turistická stezka přes přírodní rezervaci Blatenský svah. Je to nádhera. Procházíme skrz rokli, nad námi se tyčí žulové skály a prostředkem teče Tiský potok. Dál se přes louky dostáváme do vesničky Tis u Blatna. Tam se dá nakoupit v COOPu, ovšem ne v neděli 😀 .
Pokračujeme stezkou NS Sklárna až k Balkovskému potoku. Tam už začíná vylejzat sluníčko a pro psy to znamená super koupačku, když jim Martin hází klacky z dřevěné lávky.
Přes lesy se dostáváme až k chatové oblasti Jablonná. A od té chvíle pak potkáváme chataře na každém kroku. Taky hrajeme takovou super hru s vínem a to – když vidíš první turistickou značku, ten druhý pije. Bohužel nám víno brzo dojde a my jsme z tý túry úplně střízliví :-D.
Tady taky potkáváme první bunkr. Dostáváme se totiž na trasu, která je nazývána jako Plzeňská čára.
„Plzeňská čára bylo označení pro 128 bunkrů a 418 pevnůstek z let 1936 – 1938, které měly ztížit a zpomalit postup pozemních jednotek nepřítele, ale nakonec bylo celé opevnění předáno nepříteli bez jediného výstřelu. Naše československé bunkry patřily k nejdokonalejším pevnostním systémům.“
Jak mi vypráví Martin, každej bunkr byl krytej palbou sousedního bunkru, proto každej další objevujeme zhruba po 500 metrech.
Z Jablonné se musí bohužel skoro až do Rabštejna po silnici, mezi ní a řekou jsou sice krásný louky, ale jsou úplně podmáčený – což nám nedá a zkoušíme to na vlastní boty :-D.
V Rabštejně nad Střelou nás hned při příchodu vítá cedule „Guláš, kachna se zelím, polévka“ v Restauraci u Laury a tak vesele po 20 ti kilometrech jdeme na oběd.
Nejkrásnější je pak přejít lávku a na chvíli se vyvalit na louce a pozorovat letadla.
Po zelený turistický značce pokračujeme kolem dalšího bunkru a Horova mlýna dál v těsný blízkosti Střely. Tenhle úsek až ke Kozičkovu mlýnu se je snad úplně nejkrásnější. K Horovu mlýnu se váže historie už od roku 1623 – obohacuje nás cedule :-).
Přes Černou Hať pak konečně scházíme přes louku a les k Čoubovu mlýnu, kde nás u ohně hostí majitelé pivem a klobásou. Za chvíli se tam taky schází chataři a děti, a protože je to májka jako na správný vesnici, tak se vyrábí čarodějnice ze slámy a pečou buřty. Lidi jsou dost přátelský, hned se nás ujímá pán v maskáčový bundě a vypráví nám historii o mlýnu. První zprávy jsou prý už z roku 1476. Střídali se tu různí mlynáři, ale vždy to byl názvem Čoubův mlýn. Dlouhá léta v něm žil rod Zimmerhaklů a po smrti posledního z nich byl objekt prodán Plzeňským papírnám. Následně ho ale postupně devastovali trampové a část mlýna proto vyhořela. Momentálně je budova v soukromém vlastnictví a díky tomu my tady můžeme jíst ty klobásy a několikrát ochutnat pivo :-).
Nad chatovou oblastí v lese rozkládáme stan, a jak objevujeme druhý den ráno, spíme hned pod křížkem jednoho z Zimmerhaklů.
Po neznačený stezce s řekou Střelou po levici pokračujeme lesem až na pole, kde se potom stáčíme na červeně značenou cestu. Tady nacházíme nad řekou moc hezký místo na táboření s vyhlídkou a připraveným ohništěm – no co, tak až příště.
Po červený jdeme dál do Mladotic a už nás pěkně bolí nohy. Napůl zničená cedule u silnice sice hlásala občerstvení u kempu, ale vypadá to tam dost zpustle. Přecházíme kolem jezu přes lávku a pokračujeme po druhém břehu. Za Ondřejovskými vodopády v kopci potkáváme dva lidi, kteří vedou koně po úzké pěšince a tak s tou naší smečkou uhýbáme do dostatečné vzdálenosti. Cestu si pak zkracujeme mimo značení a procházíme kolem Hradišťského vodopádu k dalším chatám.
Ve dvě hodiny už máme konečně na stole jídlo v restauraci v Plasích a nemůžeme se dočkat sprchy a postele :-D.